Přeprava koní je z pohledu legislativy oříškem i pro zkušené harcovníky. Prolíná se v ní totiž řada národních předpisů s těmi evropskými, jež jsou v podobě vydaných nařízení závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech EU.
Obecné podmínky přepravy
Bez ohledu typ přepravy a její vzdálenost, jak je rozvedeno v dalších odstavcích, je nezbytné dodržovat obecné podmínky, které jsou definovány zákonem č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání.
Nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. Je třeba předcházet zraněním a stresu, který může být u zvířat spojen s přepravou. Mezi to patří nejen používání odpovídajícího vybavení, ale i odborné znalosti a učinění takových opatření, aby se minimalizovala délka trvání cesty a uspokojily potřeby zvířat během cesty.
Zvířata je možné přepravovat pouze dopravními prostředky navrženými, konstruovanými, udržovanými a provozovanými tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost. Stanovena je i minimální velikost prostor pro přepravu zvířat. Vozidla, ve kterých jsou zvířata přepravována, musí být jasně a viditelně opatřena symbolem označujícím
přítomnost živých zvířat.
Nelze přepravovat zvířata, pokud se bez bolesti nebo pomoci nemohou sama pohybovat nebo mají velké otevřené rány nebo výhřezy. Také je zakázáno přepravovat březí zvířata, u nichž již uplynulo 90 % či více očekávané doby březosti, samice, které porodily v předcházejícím týdnu, novorozená zvířata, která ještě nemají úplně zahojený pupek či mláďata, jež dosud nepřivykla samostatnému přijímání potravy a tekutin.
Každý kůň by měl být vždy doprovázeni i průkazem koně v souladu s plemenářským zákonem.
Přeprava komerční nebo pro neobchodní účely?
Zásadním rozdělením, od kterého se odvíjejí další podmínky přepravy, je, zda se jedná o přepravu komerční nebo je kůň, který je zpravidla v legislativě uváděn jako evidovaný koňovitý, přepravován pro neobchodní účely. Zde však vyvstává nejistota, neboť neobchodní účel je v jednotlivých členských zemích chápán odlišně.
Pokud je majitelem koně, případně i vozidla, právnická či podnikající fyzická osoba (IČ), pak je zpravidla jakákoliv přeprava takovéhoto jedince považována za komerční. Výjimkou jsou pouze nezbytné cesty za účelem veterinárního ošetření.
Za komerční přepravu však může být považována i přeprava koně majitelem, pokud kontrolující orgán nabude dojmu, že se nejedná čistě o zájmovou činnost. To může nastat, pokud je kůň přepravován na dostih, výstavu, vystoupení či krytí, tedy takové akce, ze kterých mohou majiteli koně plynout finanční příjmy. Při tuzemské přepravě se tento výklad však podle oslovených inspektorů Státní veterinární správy neužívá.
Obdobně bývá za komerční považována i přeprava, kdy fyzická osoba přepravuje koně, jehož není majitelem.
Vzdálenost přepravy
Dalším stěžejním dělením přepravy je vzdálenost, na kterou je kůň přepravován. Pokud majitel svého koně převáží svým vlastním dopravním prostředkem do vzdálenosti 50 km od svého hospodářství musí splnit pouze obecné podmínky přepravy. Přeprava na větší vzdálenosti, doplněná o dobu přepravy, se dělí do tří kategorií:
- do 65 km
- nad 65 km, do 8 hodin
- nad 8 hodin (dlouhotrvající cesta)
Zde je třeba upozornit, že doba přepravy se počítá od započetí nakládky až do vyložení posledního zvířete.
Nejpřísnější podmínky jsou stanoveny pro dlouhotrvající cesty. Pro takovéto cesty mimo jiné platí, že všechny silniční dopravní prostředky musí být vybaveny vhodným navigačním systémem, který umožňuje zaznamenávat a poskytovat informace rovnocenné informacím uvedeným v knize jízd, jejíž vzor je součástí nářízení Rady (ES) č. 1/2005. Přepravci evidovaných koňovitých však mají z tohoto ustanovení výjimku.
Osvědčení a povolení
V souladu s nařízením Rady (ES) č. 1/2005 každý, kdo přepravuje koně (platí shodně pro přepravu skotu, ovcí, koz, prasat a drůbeže) do vzdálenosti nad 65 km, musí být držitelem osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel. Osvědčení lze získat absolvováním příslušného kurzu. Smyslem těchto kurzů je dostatečně seznámit účastníky s podmínkami přepravy zvířat s ohledem na jejich dobré životní podmínky během přepravy.
Kdo chce přepravu vykonávat komerčně, musí být také jako přepravce registrován Státní veterinární správou. Dle zkušeností veterinárních inspektorů je tato registrace doporučována také všem těm, kdo do zahraničí převážejí i svá zvířata dopravními prostředky registrovanými na IČ, viz odstavec o komerční a nekomerční přepravě výše.
Koňské akce
Z pohledu zákona jsou akce, kde se soustředí koně více chovatelů na určeném místě a v určeném čase, považovány za svod. Svod zvířat lze pořádat pouze pod státním veterinárním dozorem. V praxi to znamená, že provozovatel svodu je povinen vyžádat si od Státní veterinární správy podmínky pro konání svodu a zajistit jejich dodržování. Účastníci takovýchto akcí by neměli být překvapeni, když přítomný inspektor Státní veterinární správy vedle povinných vakcinací a vyšetření překontroluje i dodržování předpisů souvisejících s přepravou.
Při cestách do zahraničí je pak třeba nezapomenout na veterinární osvědčení TRACES.
Zdroje:
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97
Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě
