Používání živých zvířat jako součásti lidových zvyků a folklorních slavností má na řadě míst dlouhou tradici. Samotná skutečnost, že určité jednání vychází z místního zvyku a je praktikováno po desítky let, však nemůže být jediným kritériem pro posouzení jeho přijatelnosti. Z pohledu ochrany zvířat je rozhodující především to, jakým způsobem je se zvířetem zacházeno, jakým podmínkám je vystaveno a jaký dopad může mít průběh akce na jeho welfare.
V roce 2026 se tato otázka dostala do širší odborné i veřejné diskuse v souvislosti s hodovou tradicí označovanou jako „kradení kačera“, která se v různých podobách zachovala na Kyjovsku. Ústav ochrany zvířat a welfare, z. ú., se problematikou začal podrobněji zabývat na základě podnětu upozorňujícího na způsob využívání živého kačera při těchto slavnostech.
Případ je zajímavý nejen sám o sobě. Ukazuje totiž obecnější problém, se kterým se mohou setkat obce, pořadatelé folklorních akcí, krajské veterinární správy i obecní úřady obcí s rozšířenou působností: kde leží hranice mezi zachováním tradičního kulturního prvku a povinností chránit zvíře před stresem, utrpením a nevhodným zacházením?
Od konkrétního podnětu k širšímu problému
Při hodovém „kradení kačera“ může být podle konkrétní místní podoby zvyku živý kačer odchycen, umístěn do koše nebo jiným způsobem fixován, nesen několik hodin v průvodu mezi větším množstvím lidí a následně se stát předmětem další manipulace spojené s jeho „hlídáním“ či pokusem o jeho odcizení.
Při zpracování odborného stanoviska Ústavu se současně ukázalo, že nejde pouze o jednu konkrétní obec. Orientační rešerše identifikovala více míst na Kyjovsku, kde byl kačer součástí hodové tradice nebo kde bylo jeho současné využívání vhodné dále prověřit. U některých obcí přitom již bylo možné zaznamenat postupný odklon od používání živého zvířete. Například obec Hýsly před letošními hody zveřejnila informaci, že „kradení kačera bude bez živého kačera“. uozw_odborne_stanovisko_kradeni…
Přehled zároveň ukázal rozdílnou situaci v dalších obcích. U Kostelce u Kyjova byla evidována tradice hodů s věncem a kačerem, u Vracova každoroční hody s kačerem neseným průvodem a u Těmic či Sobůlek místní tradice rovněž výslovně spojuje hody s kačerem. uozw_odborne_stanovisko_kradeni… uozw_odborne_stanovisko_kradeni…
Ústav proto zpracoval odborné stanovisko z pohledu welfare i zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a informace předal Krajské veterinární správě Státní veterinární správy pro Jihomoravský kraj. KVS následně potvrdila, že se obdobnými případy zabývala již v předchozím roce, poskytovala v této věci odborná vyjádření obcím s rozšířenou působností a pro rok 2026 avizovala dozorovou činnost nad těmito akcemi. S obcemi a spolky, které o konzultaci projevily zájem, problematiku projednávala a apelovala mimo jiné na nahrazování živých zvířat maketami.
Ve druhé polovině září téma výrazně otevřel mimo jiné za využití odborného stanoviska Ústavu spolek Zvířata nejíme kampaní „Hody ano. Živý kačer ne.“ a problematika následně získala výraznější mediální pozornost.
Česká televize informovala nejen o výhradách ochránců zvířat, ale také o konkrétních změnách místní praxe. V Žeravicích byl živý kačer nahrazen atrapou; v Kostelci u Kyjova organizátoři zvolili kompromisní řešení, kdy se již nemá bojovat o živé zvíře, ale kačer má nadále zůstat součástí průvodu. KVS současně při hodnocení záběrů ze Skoronic upozornila na několikahodinovou fixaci, omezení pohybu, nevhodnou manipulaci a riziko zranění zvířete.
Vývoj posledních měsíců tak ukazuje, že místní tradice nemusí být neměnná. Její kulturní a společenský obsah může být zachován i při změně způsobu, jakým je do ní zvíře zapojeno.
Problémem není jeden okamžik, ale součet stresorů
Při hodnocení welfare nestačí sledovat pouze to, zda bylo zvíře při akci viditelně poraněno.
Zásadní význam má celý průběh zacházení se zvířetem a kumulace jednotlivých zatěžujících faktorů. V případě hodového kačera mohou mezi relevantní stresory patřit zejména:
- odchyt zvířete a manipulace člověkem,
- fixace a omezení možnosti volného pohybu,
- nemožnost vzdálit se od nepříjemného nebo ohrožujícího podnětu,
- dlouhodobé nesení či umístění v neobvyklé poloze nebo prostředí,
- bezprostřední přítomnost velkého množství lidí,
- hluk, hudba a další intenzivní podněty,
- nepředvídatelné pohyby osob v okolí zvířete,
- opakovaná manipulace,
- případná nekoordinovaná manipulace při pokusu zvíře odebrat nebo ubránit.
Samostatně nemusí každý jednotlivý podnět znamenat týrání. Jejich intenzita, délka působení a především vzájemná kumulace však mohou představovat významnou zátěž. Takový závěr odpovídá i poznatkům experimentálních studií.
U kachen byla popsána jak behaviorální reakce strachu, tak aktivace fyziologických mechanismů stresu. Faure a kol. sledovali reakce kachen pižmových, pekingských a jejich kříženců na testy strachu a akutní fyzickou restrikci; studie mimo jiné pracovala s koncentrací kortikosteronu po restrikci jako ukazatelem stresové odpovědi.
Ještě přímější souvislost s odchytem a následným omezením zvířete přináší práce Mitin a kol. na pekingských kachnách. Experimentální odchyt a čtyřhodinové umístění do přepravních boxů vedly ke zvýšení několika fyziologických ukazatelů stresu a k behaviorálním projevům zvýšené bázlivosti. Autoři uzavírají, že odchyt a čtyřhodinová restrikce mohou u pekingských kachen vyvolávat stres a strach.
Nelze samozřejmě mechanicky ztotožnit experimentální podmínky těchto studií s konkrétní folklorní akcí. Výsledky však poskytují odborný podklad pro závěr, že odchyt, restrikce, manipulace člověkem a pobyt v neobvyklém prostředí jsou u kachen biologicky relevantními stresory.
„Nic se mu nestalo“ není dostatečné kritérium
V laické diskusi se někdy objevuje argument, že pokud zvíře po skončení akce nemá viditelné poranění a přežije ji bez zjevného zdravotního následku, nelze hovořit o problému z hlediska ochrany zvířat.
Takové pojetí však neodpovídá současnému chápání welfare ani konstrukci zákona na ochranu zvířat proti týrání. Zákon č. 246/1992 Sb. chrání zvířata nejen před fyzickým poraněním. Podle § 4 odst. 1 písm. k) se za týrání považuje také „vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“. Samostatně zákon postihuje například také bezdůvodné omezení svobody pohybu nutné pro zvíře daného druhu, pokud by způsobovalo utrpení, nebo zacházení se zvířetem způsobem vyvolávajícím nepřiměřenou bolest, utrpení či poškození zdraví. Právě formulace § 4 odst. 1 písm. k) je pro obdobné situace velmi významná. Pro posouzení není nutné čekat, zda se stresová zátěž nakonec projeví zlomeninou, jiným poraněním nebo úhynem zvířete.
Tento přístup potvrzuje také judikatura Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 21. 12. 2020, č. j. 10 As 306/2018-68, se soud zabýval mimo jiné výkladem ochrany zvířat před nepřiměřenými stresovými vlivy. Z rozhodnutí plyne, že pro posouzení týrání není podmínkou, aby se riziko negativního následku již plně materializovalo v konkrétním poškození zvířete. Významné je samotné vystavení zvířete podmínkám, za nichž reálně hrozí utrpení či nepřiměřené stresové působení.
Také novější správní judikatura zdůrazňuje, že zákonným znakem působení nepřiměřených stresových vlivů není pouze dlouhodobý nebo chronický stres. Podstatná je povaha, intenzita, přiměřenost a důvod daného působení.
Důležité je slovo „bezdůvodně“
Pro praxi správních orgánů je zvlášť podstatná první část zákonné formulace: bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů. Posouzení tedy nemá být mechanické. Je třeba hodnotit nejen intenzitu zatížení zvířete, ale také důvod, pro který je mu tato zátěž způsobována. Jiná situace nastává například při nezbytné veterinární manipulaci se zvířetem, jeho bezpečném transportu nebo krátkodobé fixaci nutné pro ošetření. Určitá míra stresu může být v takových situacích objektivně nevyhnutelná a sleduje legitimní účel.
Pokud je však živé zvíře používáno především jako symbol, rekvizita či tradiční atribut slavnosti, je třeba položit otázku, zda lze stejného účelu dosáhnout bez jeho vystavení stresovým vlivům. Právě zde získává význam možnost nahradit živé zvíře maketou. Pokud lze kulturní smysl a průběh tradice zachovat i s atrapou, je existence méně zatěžující alternativy významnou okolností při posuzování toho, zda je zatížení živého zvířete skutečně důvodné a přiměřené.
Nahrazení samotného „kradení“ nemusí vyřešit celý problém
Případ Kostelce u Kyjova dobře ukazuje další důležitou zásadu. Nahrazení živého kačera atrapou při samotném závěrečném „kradení“ nepochybně odstraňuje jednu z potenciálně nejrizikovějších částí akce – nekoordinovanou manipulaci více osob a riziko pádu či fyzického poranění. Pokud však živé zvíře nadále zůstává několik hodin součástí průvodu, je fixováno, přenášeno mezi lidmi a vystaveno hluku a dalším intenzivním podnětům, nelze welfare posuzovat pouze podle závěrečných několika minut programu.
Správné hodnocení musí zahrnovat celý časový úsek od odchytu zvířete přes jeho přepravu, umístění a účast na slavnosti až po návrat do běžných podmínek. Stejný princip je použitelný u jakékoli jiné akce se zvířetem.
Podávání alkoholu zvířeti
V některých popisech hodových tradic se objevilo také tvrzení o podávání alkoholu kačerovi. Pokud by k takovému jednání skutečně docházelo, bylo by nutné jej hodnotit samostatně podle konkrétních okolností a jeho dopadu na zvíře. Zákon neobsahuje samostatnou skutkovou podstatu formulovanou jednoduše jako zákaz „podávání alkoholu zvířeti“. Takové jednání však může podle způsobu podání, množství a následků naplnit některou z forem týrání uvedených v § 4, zejména pokud vyvolává nepřiměřené stresové působení, utrpení, poškození zdraví nebo jiné negativní následky. Pro správní orgán je proto důležité oddělit skutečnosti doložené od pouhých tvrzení a vždy zjistit konkrétní průběh akce.
Ne každá folklorní akce je automaticky „veřejným vystoupením“
Při právním hodnocení je rovněž vhodné odlišovat obecnou ochranu zvířete před týráním podle § 4 od zvláštní úpravy veřejných vystoupení zvířat podle § 8 zákona. Podle § 8 odst. 1 je veřejným vystoupením jednorázové nebo opakované provádění činnosti se zvířetem přístupné veřejnosti za zákonem vyjmenovanými účely – například za účelem výchovy, vzdělávání, reklamy, soutěže nebo podnikání – případně další zákonem definovaná činnost. Nelze proto bez znalosti konkrétního charakteru akce automaticky uzavřít, že každý folklorní průvod se zvířetem je veřejným vystoupením ve smyslu § 8.
Pokud však konkrétní akce definici veřejného vystoupení splní, vznikají pořadateli další povinnosti. Musí mimo jiné zajistit přítomnost osoby schopné rozpoznat zhoršení zdravotního stavu a změny v chování zvířat, posoudit vhodnost prostředí, bezpečně se zvířaty manipulovat a organizačně zabezpečit jejich ochranu. Veřejné vystoupení je rovněž nutné nejméně sedm dnů předem oznámit krajské veterinární správě a příslušné obci, včetně uvedení druhu a počtu zvířat a seznamu činností se zvířaty. MZe
Bez ohledu na to, zda konkrétní folklorní slavnost naplní definici veřejného vystoupení, však stále platí obecný zákaz týrání zvířat podle § 4.
Kačer je pouze případová studie
Nejdůležitější závěr z celé kauzy proto nespočívá v tom, zda je při konkrétních hodech vhodné používat živého kačera. Principy, které se při posuzování tohoto případu uplatňují, jsou obecně použitelné pro všechna zvířata. Stejným způsobem je třeba přistupovat k použití hus, slepic, koz, ovcí, skotu, koní, psů nebo jiných zvířat při lidových slavnostech, historických rekonstrukcích, průvodech, soutěžích, obecních akcích nebo jiných veřejných událostech. Biologické potřeby zvířete se nemění podle toho, zda je určitý způsob zacházení označen za folklor, zvyk nebo kulturní dědictví.
Tradiční charakter jednání proto není důvodem k rezignaci na posouzení jeho dopadu na welfare.
Současně však ochrana zvířat nemusí automaticky znamenat zánik tradice. Zkušenosti některých obcí ukazují právě opačnou cestu: kulturní a symbolická podstata zvyku může zůstat zachována, zatímco živé zvíře je nahrazeno atrapou nebo jiným symbolem.
Praktický postup pro obec a odpovědného úředníka
Pokud se orgán veřejné správy setká s akcí, při které má být použito živé zvíře, je vhodné neomezit se pouze na název nebo historický původ tradice. Pro základní posouzení lze postupovat prostřednictvím několika jednoduchých otázek:
Jakou funkci má živé zvíře v dané akci?
Je aktivním účastníkem činnosti odpovídající jeho přirozenému chování, nebo především symbolem či rekvizitou?
Jak dlouho bude zvíře součástí akce?
Je rozdíl mezi několika minutami kontrolované manipulace a několikahodinovou účastí v průvodu.
Bude jeho pohyb omezen?
Je nutné zjistit způsob fixace, její délku a možnost změnit polohu či vzdálit se od negativního podnětu.
Jaké podněty budou na zvíře působit?
Hluk, hudba, dav lidí, doprava, světla, kontakt s neznámými osobami nebo rychlé nepředvídatelné pohyby mohou působit současně.
Jakým způsobem bude se zvířetem manipulováno?
Je třeba posoudit nejen plánovaný průběh, ale i předvídatelné situace, které mohou nastat při spontánní veřejné akci.
Dochází ke kumulaci stresorů?
Hodnocení jednotlivých faktorů izolovaně může vést k podcenění celkové zátěže.
Existuje možnost zachovat tradici bez živého zvířete?
Je-li zvíře primárně symbolickým prvkem a jeho funkci může plnit maketa, je tato skutečnost významná při hodnocení důvodnosti jeho použití.
A konečně je třeba zjistit, zda konkrétní akce splňuje podmínky veřejného vystoupení podle § 8 zákona, a pokud ano, zda pořadatel splnil všechny související zákonné povinnosti.
Pokud má správní orgán důvodné podezření, že mohlo dojít k týrání zvířete, je namístě součinnost s příslušnou krajskou veterinární správou. V řízení o přestupku si obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 24a odst. 3 zákona vyžádá odborné vyjádření krajské veterinární správy; je-li řízení zahájeno na její podnět a odborné vyjádření je již jeho součástí, další se nevyžaduje. Tento odborný podklad má pro posouzení otázky týrání zásadní význam. Zákony pro lidi
Tradice se může vyvíjet
Případ hodového kačera ukazuje, že ochranu zvířat a respekt k místním tradicím není nutné chápat jako dva neslučitelné cíle. Tradice se v průběhu času přirozeně mění. Některé jejich prvky mizí, jiné získávají symbolickou podobu a další se přizpůsobují současným společenským a právním požadavkům. Nahrazení živého zvířete atrapou nemusí znamenat konec tradice. Naopak může být cestou, jak její podstatu zachovat i do budoucna, aniž by bylo zvíře vystavováno zbytečnému stresu nebo riziku utrpení.
Zkušenost z letošního roku současně ukazuje význam preventivního působení. Odborné posouzení problému, komunikace krajské veterinární správy s obcemi a pořadateli, aktivita občanských organizací i veřejná diskuse mohou vést ke změně praxe ještě předtím, než je nezbytné řešit konkrétní případ prostřednictvím sankčního řízení.
Pro orgány veřejné správy z toho vyplývá především jedno praktické pravidlo: Neposuzujme tradici pouze podle toho, jak dlouho existuje. Posuzujme konkrétní zacházení se zvířetem, jeho biologické potřeby, intenzitu a délku působících stresorů a především to, zda je použití živého zvířete skutečně nezbytné.
Zdroje:
ČESKÁ REPUBLIKA. (1992). Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění. Sbírka zákonů České republiky, částka 50, 1284–1295. MZe
DOKULIL, Jiří; PROCHÁZKOVÁ, Natálie. (2026). Tradice, nebo týrání? Ochránci zvířat protestují proti živým kačerům na hodech. ČT24, 22. 9. 2026. Dostupné z: Česká televize. ČT24
FAURE, J. M., VAL-LAILLET, D., GUY, G., BERNADET, M. D., & GUÉMENÉ, D. (2003). Fear and stress reactions in two species of duck and their hybrid. Hormones and Behavior, 43(5), 568–572. DOI: 10.1016/S0018-506X(03)00062-X. PubMed
KRAJSKÁ VETERINÁRNÍ SPRÁVA STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVY PRO JIHOMORAVSKÝ KRAJ. (2026). Sdělení k problematice veřejných vystoupení s kačery v rámci hodových průvodů a zábav na Kyjovsku ze dne 14. 9. 2026.
MITIN, Helen; ZULKIFLI, Idrus; CHE JAMRI, Muhammad Hazim; ZAMZURI, Nur Athirah; SAMIAN, Nurain Aliah; HUSSEIN, Aimi Nabilah; GOH, Yong Meng; & SAZILI, Awis Qurni. (2022). Alleviation of Catching and Crating Stress by Dietary Supplementation of Bacillus subtilis in Pekin Ducks. Animals, 12(24), 3479. DOI: 10.3390/ani12243479. PubMed Central (PMC)
NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD. (2020). Rozsudek ze dne 21. 12. 2020, č. j. 10 As 306/2018-68. Nejvyšší správní soud
ÚSTAV OCHRANY ZVÍŘAT A WELFARE, z. ú. (2026). Odborné stanovisko k využívání živého kačera v rámci hodové tradice „kradení kačera“ z hlediska welfare a ochrany zvířat proti týrání, včetně přílohy – přehledu obcí.
