Evropská komise připravila návrh nařízení o ochraně psů a koček a jejich sledovatelnosti s cílem posílit welfare zvířat a omezit nelegální obchod se štěňaty a koťaty, který se blíží do fáze konečného projednávání.
Zásadní skutečností je, že nařízení je závazné a přímo použitelné okamžikem svého přijetí, a není tedy možné spoléhat na jeho následnou úpravu nebo zmírnění prostřednictvím národní legislativy.
Cíl tohoto návrhu je legitimní a podporovaný napříč odbornou i chovatelskou veřejností. Problém však nevzniká v cíli samotném, ale ve zvoleném mechanismu, kterým se ho návrh snaží dosáhnout. Při detailním čtení textu návrhu je zřejmé, že jeho dopady by se netýkaly pouze komerčních množíren, ale velmi výrazně by zasáhly i kvalitní domácí hobby chovy, které dnes představují základ odpovědného a selektivního chovu v České republice i v řadě dalších evropských zemí.
Kdo je podle návrhu „chovné zařízení“
Zásadním východiskem návrhu je velmi široké pojetí pojmu „chovné zařízení“. Za chovné zařízení jsou považovány nejen typické komerční chovy, známe z některých evropských zemí, ale jakékoli prostory, včetně domácností, kde jsou psi nebo kočky chováni za účelem reprodukce s cílem předat jejich potomky dalším osobám. Rozhodující přitom není, zda je chov provozován za účelem zisku, ani zda má charakter podnikání. Klíčové je samotné předání mláďat, které je pro každý chov biologickou i chovatelskou nutností.
Tímto vymezením se běžný hobby chovatel automaticky ocitá v kategorii „chovného zařízení“, aniž by návrh rozlišoval mezi domácím selektivním chovem a produkčním komerčním provozem.
Prahové hodnoty, které nejsou definicí, ale spouštěčem povinností
Návrh pracuje s hranicí maximálně tří chovných fen nebo koček a maximálně dvou vrhů v kalendářním roce. Tyto hodnoty však nedefinují, kdo je chovné zařízení. Slouží pouze jako výjimka z povinností kapitoly II návrhu. Jakmile je tato hranice překročena – tedy například při čtyřech chovných fenách nebo třech vrzích za rok – výjimka se neuplatní a na chovatele automaticky dopadne celý režim povinností určených pro provozovatele zařízení.
Z pohledu chovatele je to zásadní rozdíl. Nejde o to, že by byl nově označen za „komerčního“, ale o to, že je bez dalšího posouzení vtáhnut do stejného právního režimu jako komerční chovy.
Co znamená „být provozovatelem“ v praxi
Jakmile se na chovatele vztahuje kapitola II, stává se z hlediska nařízení „provozovatelem“. S tím jsou spojeny povinnosti, které jsou koncipovány pro organizovaná zařízení, nikoli pro domácí chov.
Chovatel musí orgánům oznámit identitu a umístění chovu, druh a typ zařízení, druhy a plemena zvířat a maximální kapacitu. Musí zajistit, aby se o zvířata staral odpovídající počet pečovatelů s kompetencemi podle článku 9. Tyto kompetence nejsou pouhou formální znalostí, ale zahrnují schopnost rozpoznat zdravotní a behaviorální problémy, zajistit prevenci nemocí a reagovat na welfare rizika.
V domácím hobby chovu, kde se o zvířata stará sám chovatel často nepřetržitě a na velmi vysoké úrovni, se tento požadavek mění v administrativní dokazování, že „počet pečovatelů“ a jejich kvalifikace jsou dostatečné. Nejde přitom o zlepšení péče, ale o formální splnění kritéria určeného pro zařízení se zaměstnanci.
Ustájení a technické požadavky: článek 12
Článek 12 návrhu se věnuje ustájení zvířat a přímo odkazuje na podrobné technické parametry uvedené v příloze. Tyto požadavky zahrnují konkrétní minimální plochy, výšky prostor, teplotní rozmezí, intenzitu osvětlení, větrání a další měřitelné hodnoty.
Z hlediska welfare mohou tyto parametry dávají smysl u chovů hospodářských zvířat, případně komerčních chovů zájmových zvířat. U domácích chovů však vzniká zásadní problém. Mnohé kvalitní hobby chovy fungují v běžných obytných prostorách, kde je zajištěn vysoký komfort, socializace a individuální péče, ale kde není možné nebo účelné splnit všechny stavebně-technické parametry navržené pro zařízení. Návrh zde nerozlišuje mezi kvalitou péče a technickou formou jejího zajištění.
Schvalování zařízení a článek 16
Další významný dopad přichází s článkem 16, který zavádí povinnost schválení chovného zařízení pro ty provozovatele, kteří prodávají psy nebo kočky narozené ve svém zařízení. Tato povinnost se má začít uplatňovat po přechodném období několika let, ale její význam je zásadní.
Schválení je podmíněno kontrolou na místě a splněním všech požadavků nařízení. Pro hobby chovatele to znamená, že domácí chov by musel projít obdobným schvalovacím procesem jako komerční provoz. Nejde tedy jen o administrativu, ale o zásadní změnu charakteru chovu.
Dopad na běžného českého hobby chovatele
Představme si běžného českého chovatele, který má čtyři chovné feny a v jednom roce se narodí tři vrhy. Takový chovatel pracuje selektivně, chová v domácnosti, podléhá klubovým pravidlům a investuje do zdraví i socializace štěňat.
Podle návrhu by však ztratil výjimku z kapitoly II a stal by se provozovatelem chovného zařízení. Musel by plnit oznamovací povinnosti, prokazovat kvalifikaci pečovatelů, postupně přizpůsobovat ustájení technickým parametrům a v případě prodeje odchovů se připravit na schvalování zařízení. Pro mnoho takových chovatelů by to znamenalo zásadní administrativní, finanční a organizační zátěž, která je neslučitelná s domácím hobby chovem.
Proč to ohrožuje selektivní chov a welfare
Selektivní chov je založen na práci s liniemi, genetické diverzitě a dlouhodobém plánování. Vyžaduje více než jednu chovnou samici a určitou kontinuitu. Návrh nařízení však tyto znaky interpretuje jako důvod pro zpřísněný režim, aniž by posuzoval účel chovu nebo skutečná welfare rizika.
Výsledkem může být odchod odpovědných hobby chovatelů z regulovaného prostředí, zúžení genetické základny plemen a oslabení přirozeného systému kontroly kvality. To je v přímém rozporu s cílem ochrany welfare, který návrh deklaruje.
Ještě není pozdě
Návrh nařízení EU o ochraně psů a koček v současné podobě správně identifikuje problém nelegálního a komerčního množení, ale používá nástroje, které nejsou dostatečně opodstatněné a rozlišující. Tím, že velmi široce definuje chovné zařízení a velmi nízko nastavuje hranici výjimky z povinností, vtahuje do režimu provozovatelů i kvalitní domácí hobby chovy.
Pokud má regulace skutečně zlepšit welfare zvířat, musí zohlednit realitu selektivního chovu, rozlišovat mezi domácím zájmovým chovem a produkčním provozem a zachovat hobby chovatele jako klíčové nositele kvality, odbornosti a dlouhodobého zdraví plemen.
Přestože se projednávání tohoto nařízení blíží do závěrečné fáze, stále existuje možnost usilovat o jeho úpravu tak, aby řešilo skutečné problémy věcně a v souladu s vědeckými a odbornými poznatky. A o to se pokusíme!
Zdroje:
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti
COM/2023/769 final
dostupný z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52023PC0769
