Ústavní soud dne 10. října 2025 svým nálezem Pl. ÚS 16/25 zrušil obecně závaznou vyhlášku obce Cebiv č. 2/2023, která stanovovala podmínky pro chov a držení hospodářských zvířat. Přestože vyhláška reagovala na legitimní obavy obce o kvalitu života obyvatel, soud konstatoval, že svým obsahem překračuje zákonnou působnost obce a nahrazuje nástroje, které jsou pro podobnou regulaci již k dispozici — zejména územní plánování. Tento případ má zásadní význam nejen pro právní praxi, ale i pro odbornou debatu o mezích obecní samosprávy v otázkách zvířecího welfare, imisí a veřejného pořádku.
Vyhláška obce Cebiv
Obec Cebiv se ve vyhlášce č. 2/2023 pokusila omezit počty chovaných hospodářských zvířat (20 ks u velkých a 100 ks u malých druhů) a zároveň stanovila zákaz jejich přivádění na veřejná prostranství. Vyhláška navíc umožnila obecnímu úřadu předběžně zakázat chov zvířat při narušení „pohody bydlení“. Obec tento krok odůvodnila snahou ochránit klidné a bezpečné prostředí pro své obyvatele.
Ministerstvo vnitra však podalo návrh na zrušení vyhlášky s tím, že zasahuje do oblastí již upravených zákonem (např. zákon č. 246/1992 Sb., zákon o obcích, stavební zákon), a že vytváří nepředvídatelnou právní nejistotu. Ústavní soud návrhu vyhověl a vyhlášku zrušil.
Co (ne)může obec regulovat?
Nález Ústavního soudu poměrně detailně vyjasňuje, co ho k rozhodnutí vedlo a to s tím, že obec Cebiv se touto regulací chovu hospodářských zvířat zaprvé ocitla mimo zákonem stanovenou působnost a jednala ultra vires (pozn.: mimo pravomoc) a zadruhé nevysvětlila důvody a místní specifika pro vymezení míst k chovu hospodářských zvířat a omezení pohybu hospodářských zvířat.
S ohledem na možnosti regulace chovu zvířat je vhodné poukázat alespoň na tato základní pravidla:
Co může obec:
-
Omezit pohyb zvířat na veřejných prostranstvích (§ 10 písm. a) a c) zákona o obcích).
-
Regulovat činnosti, které jsou místně rušivé (např. hluk, zápach, narušení veřejného pořádku).
-
Přijímat opatření v konkrétně odůvodněných případech, zejména s ohledem na místní specifika.
Co nemůže:
-
Obecně omezovat nebo zakazovat činnost, která je již upravená zákonem.
-
Zavádět vlastní definice pojmů jako „velkochov“ bez opory v zákoně.
-
Vytvářet regulaci, která nahrazuje územní plánování – tedy zasahuje do povoleného způsobu využití pozemků.
Soud zdůraznil, že vyhláška nesmí nahrazovat nebo duplikovat zákon a nesmí být používána jako nástroj k obcházení veřejnoprávních procesů, které garantují účast veřejnosti a soudní přezkum.
Úvahy nad ochranou zvířat
Případ Cebiv opět otevírá otázku, do jaké míry může obec zasahovat do způsobu chovu zvířat na svém území. Pravidla pro chov hospodářských zvířat jsou upravena v celé řadě právních předpisů, které komplexně řeší podmínky chovu, ochranu zvířat, ochranu veřejného zdraví i životního prostředí. Obce však nemohou svévolně stanovovat vlastní omezení, například co do počtu chovaných zvířat, pokud je daný chov v souladu s těmito právními normami a nevykazuje znaky excesivního narušení veřejného pořádku nebo jiného zákonem postihovaného jednání. Je však nutné zdůraznit, že obce mají zákonné povinnosti v oblasti dohledu nad chovem zvířat, které jim vyplývají ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. V rámci této působnosti spolupracují s dalšími orgány státní správy, zejména s Krajskou veterinární správou a Ústřední plemenářskou inspekcí, což může významně přispět k včasnému řešení potenciálních problémů spojených s chovem zvířat.
Pokud obec chce předejít negativním dopadům průmyslového chovu (např. imisím, zápachu, hluku), má k dispozici nástroje územního plánování — územní plán, regulační plán či stavební uzávěru. Tyto nástroje rovněž zajišťují transparentnost a účast dotčených osob. Souběžně s tím mají obce s rozšířenou působností povinost vykonávat v přenesené působnosti
Poučení pro obce
Nález Ústavního soudu představuje precedenční vodítko pro ostatní obce v České republice. Potvrzuje, že i dobře míněné snahy o ochranu obyvatel a životního prostředí musí být v mezích zákona. Regulace chovu zvířat nesmí být záminkou pro omezování podnikatelských aktivit nebo nástrojem střetu zájmů a řešení sousedských sporů.
Obce by měly při regulaci chovu zvířat postupovat právně ukotveným způsobem, zejména využívat nástroje územního plánování, spolupracovat s odborníky na životní prostředí, zemědělství a ochranu zvířat a respektovat pravidla právního státu.
Zdroje:
Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 16/25
Obecně závazná vyhláška obce Cebiv č. 2/2023
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
